Je známo, že poklesy pozornosti vedoucí často až k vzniku tzv. mikrospánků způsobují na celém světě každodenně mimořádně velké množství nehod způsobených špatným řízením, ovládáním nebo užíváním umělých, především technických systémů a že mnohdy vedou až ke skutečným katastrofám. Zejména se to týká systémů dopravních, pozemních leteckých i vodních, a to ať již jde o dopravní prostředky samé či o celé dopravní systémy. Americké statistiky ukazují v této souvislosti, že asi 10% všech nehod na dálnicích má svoji příčinu právě v mikrospáncích řidičů. Podobné údaje lze nalézt i o jiných způsobech dopravy. Nehody. ztráty i havarijní situace však mohou poklesy pozornosti způsobit i u jiných než dopravních systémů, např. u dispečinku výroby a rozvodu elektrické energie, plynu, vody, u zdravotnických systémů, ve finančnictví, u bezpečnostních systémů a v obraně. Je proto snahou nalézt prostředky, kterými lze toto nebezpečí účinně snížit.

Přitom je často velmi obtížné rozlišit, co bylo vlastní příčinou nehody, zejména, jak se to stává u dopravních prostředků, jestliže ji řidič či pilot nepřežije. Naše dopravní statistiky v tom směru však prakticky neexistují a ani zahraniční nejsou dostatečně přesné. Nicméně je známo několik případů, u kterých lze fatální pokles pozornosti řidiče považovat za jednoznačnou příčinu mimořádně závažné havárie. Mezi ně patří zejména případ požáru v rakouském silničním tunelu pod Taurami v r. 1999 nebo havárie italského autobusu v ústí tunelu Amberg počátkem srpna 2001. V těchto a řadě podobných případů došlo ke velmi značným škodám a ztrátám na lidských životech.

Výzkumy posledních let prováděné v oblasti spolehlivosti interakce člověk - systém a poklesu pozornosti lidského činitele při obsluze či užívání umělého systému ukázaly, že:

• jedním z nejúčinnějších prostředků pro detekci, analýzu a predikci očekávaného vývoje stavu bdělosti a pozornosti lidského činitele, operujícího j jakýmkoliv umělým, zejména technickým systémem je rozbor elektromagnetického pole, vyzařovaného celým rozsáhlým souborem nervových drah v mozku, zejména pak drah mezi cortexem a thalamem
• pro podobný účel existují i jiné biologické signály, které lze považovat alespoň z části za signifikantní - tj. za tzv. markery. Mezi ně patří zejména frekvence mžikání očních víček, vibrace rukou na ovládačích systému, elektrický odpor a teplota pokožky, výraz obličeje
• většinu těchto markerů je však nutno považovat za markery sekundární, podpůrné, protože indikace sledovaného jevu z nich jednak není dostatečně specifická, jednak se mohou projevovat s jistým, někdy i velmi značným zpožděním
• analýzu elektromagnetického pole vyzařovaného mozkem je možno provádět buď na základě jeho magnetické či elektrické složky. Výsledky jsou více-méně rovnocenné, nicméně měření magnetické složky je mnohem obtížnější.

Na základě toho se většina výzkumů v této oblasti soustřeďuje především na detekci a analýzu tzv. elektroencefalografických signálů (EEG)